Jdi na obsah Jdi na menu

Příběh spisovatele

19. 10. 2016

Má první vydaná e-kniha.

Ke koupi zde: https://eknihysantini.cz/home/245-pribeh-spisovatele-klara-brunova-9788088014669.html

 

Anotace:

Alexander Golddig je mladý učitel bez životního cíle.

Chce jen psát své příběhy, jenže ještě žádný nebyl schopný dopsat, aniž by sám neusoudil, že je to kravina, kterou by nikdo nevydal. V jeho bytě nebydlí sám, je tam i s mladým studentem literatury Sebastianem, který je jeho příběhy nadšen a snaží se jej podporovat tím, že hledá nejrůznější legendy, které by mladého učitele mohly inspirovat.
Sebastian našel i jednu legendu v lázních, kam je odhodlaný Alexandra vzít.
Co se ale stane, když se do lázní, kde by mělo strašit, vydají? Bude na vině jen duch, nebo i nějaký člověk? 
A kdo je vlastně Alexander Goldding? 

 

 

Ukázka:

Co bych o sobě měl asi tak na úvod říci? Nebudu tu sáhodlouze vyprávět o tom, jaké jsem měl dětství, jak jsem si hrál s kamarády, dalo-li se to tak nazvat. Byl to spíše vztah: půjč nám hračku a mi tě nezbijeme. Byl jsem hloupý, že jsem jim tu hračku vždy dal? Možná ano, ale od mala nemám rád konflikty, navíc jsem byl divné dítě. Jak divné? Ne, nejsem po obrně, ani nemám žádnou mozkovou disfunkci. Jen jsem měl svého sluhu. Ano, jsem z bohaté rodiny, z tak bohaté, že můj otec se upil k smrti, když mi bylo deset let a matka se zfetovala, když mi byli roky dva. A z mého milionového dědictví mi zbylo jen pár stovek tisíc. Jen tak, abych vystudoval, uživil sluhu do mých patnácti. Střední jsem dřel jako mezek, stále jsem byl ten kluk, jehož rodiče byli nakolik bohatí, že v životě nemuseli pracovat. Jenže nikdo už neviděl, že já takový život neměl. V patnácti mě můj sluha opustil a já se musel tvrdě živit. Nebojte, své tělo jsem neprodával, nebyl jsem zase tak mizerný. Každou noc jsem pracoval v místím baru. Od večera do rána. Pak pádil domů, abych se vykoupal, pak škola, odpoledne spánek, pak zase práce. A tak to šlo dokola. Čas na učení moc nebyl, tak jsem rád, že jsem maturitu alespoň zvládl, i když to byli jen trojky a čtyřky. V životě se mě nikdo na známky z maturity neptal. A myslím, že ani ptát nebude.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář