Jdi na obsah Jdi na menu

K-11

16. 3. 2018

 

Sledovala, jak Irvin spí, stále se na něj hněvala, ale také věděla, že potřebuje pomoci. Bylo vcelku náročné donutit ho, aby si ho vzal, že v tom jed není. Stále nevěřil, že tu moc světa je. A to to bude složité mu vysvětlit, jak ta moc vlastně funguje. Ne, jak funguje, ale jak ji může používat.

Legendy znal, to jo. Skoro jako by jimi byl posedlý… přesto tu skutečnost odmítal. Zkoušela s ním jednat jako s dítětem, ale ani to se mu nelíbilo.

„Přemýšlíš?“ vyrušil ji tichý hlas.

Zvedla oči a spatřila Irvina, jak si ji opatrně porhlíží.

„Poněkud zbytečná otázka, řekla bych,“ poposedla si, aby se v křesle cítila pohodlněji.

„Takže… ono to existuje?“ i on si poposedl. Usnul v křesle a cítil, jak ho bolí záda a krk. Bylo mu však o dost líp, a za to byl vděčný.

„Ono?“ nelíbilo se jí, jaký důraz na to slovo kladl. „Pokud myslíš moc světa. Ano. Anebo jsme jen tvými halucinacemi a ty jsi v rozpadlých barabiznách. Co by se ti líbilo více?“

„Asi skutečnost. Že je to vše pravda,“ připustil. On byl jen obyčejný pomocník, nádeník. Nikdo podstatný a ani důležitý. A teď si najednou má žít v luxusu a nic nedělat?

„Pak se s tím budeš muset smířit. Thevir by tě chtěl dnes už začít učit. Bohužel ale řídí obnovu zahrad. Pomáhá Kriss,“ dodala ostře, když viděla, že se Irvin nadechuje k nějaké poznámce. „Tudíž to zbude na mě. A možná se se mnou někdy vystřídá Keon,“ promnula si kořen nosu. Tušila, že to bude asi hodně náročné. Více, než by chtěla.

„Takže se zjeví, jen když budu naštvaný? A proč drak? A oheň? Jak to vše souvisí?“ chrlil jednu otázku za druhou.

Kleo se zhluboka nadechla. „Prvně možná. Pak ho ale budeš schopen vyvolat kdekoliv, kde bude aspoň malý plamínek. Když budeš někde, kde je vlhko, a kde oheň sám o sobě hořet nemůže, nic nevyvoláš. Budeš u sebe vždy potřebovat oheň. I malá svíčka stačí. Bude se dát pak ovládat i jeho velikost, ale to už je hodně náročné. Ten drak tam na zahradě mohl vzniknout, protože ty jsi tu měl mnoho zapálených svíček. Navíc cesty zahradami byly také osvícené svíčkami. Proto taková neplecha mohla vzniknout. Druhá otázka. Proč drak? Netuším. Přiznám se, že tohle by spíše vědět Thevir, kolují však povídačky, že čím vzácnější element, pochop, zem i vzduch je v podstatě všude, Keon má koně – zvíře, které není zase tak nebezpečné, ano pokud nekopne,“ pokrčila rameny. „Thevir jakožto zem má vlka. Zvíře, které nám občas pomáhá chránit náš majetek, zvíře, které jde do boje, jde-li o jeho smečku. Pak tu je Teo, voda, ta už tak úplně všude není, ano, malé kapičky ve vzduchu, říčky a potůčky, ale už to není tak časté. Teo má tygra, zvíře, které nechceš rozhněvat. Nu a pak tu je drak, tedy oheň. Oheň je nejvzácnější z těch čtyřech, tak možná proto nejsilnější zvíře. Jestli to je ale pravdou, netuším. Na to se spíše poptej Thevira, až se tu někdy zastaví. Proč ty a drak? Jó, hochu, tak to tuplem netuším. Tvoje rezavé vlasy napovídají, že voda asi nebude tvůj element, nevím, jestli i vlasy nějak souvisí s elementem, ale možný to je,“ pokrčila znovu rameny. „Na tento typ otázek asi nejsem ta pravá, ale tohle jsou babské povídačky. Občas mají nějaký ten pravdivý základ. Proč ty… moc by měla být přenosná o otce na syna, i když se nemusí projevit. Takže tvůj pravý otec, ale tu moc v sobě měl. Ale netuším, jaký element, protože do tohodle se může přimíchat i nějak schopnost matky… Vůbec tomu nerozumím, tohle by věděl zase spíše Tido. Ale když je otec element, bude pravděpodobné, že i syn bude element. Viz Thevir a Teo. Ummm, tahle ta moc, se předává spíše v mužském pokolení, jako léčitelské schopnosti spíše v ženském. Ale výjimky se stávájí. Tido je muž a je léčitel. Takže asi tak. Ještě nějaké otázky? Ale prosím, takové na které bych třeba mohla i odpovědět a ne spekulovat sama se sebou.“

„A ty jsi taky léčitelka? Jaký je mezi léčitelkou a bylinkářskou rozdíl? A k čemu tady tyhle schopnosti vlastně jsou?“ pokračoval v otázkách. Byl už však opatrnější s výběrem témat. Kloe, zdá se, pramálo ví o jeho moci. Ale poradila mu, koho se ptát. Té rady určitě využije. Když se dostal do zástupu bláznů, tak si na blázna bude hrát také!

„Uf… dobře, zkusím to vzít nějak postupně a rozumně. Ano, jsem léčitelka, jako Tido i Kriss,“ odkašlala si. „Takže rozdíl? V celku malý a přesto ohromný. Bylinkářka pracuje s bylinkami, jak nečekané, udělá masti, odvary, čaje, cokoliv. Ale i když bude sebe dokonalejší, i ta nejhorší léčitelka bude přesto lepší. Léčitelky do svých bylinek, mastí i čajů, dávají takzvaně kousek sebe,“ vstala a vydala se k oknu, kde byla povadla květina. „Jejich životní síla je schopná jejich tělo opustit. Takové ženy, nebo i muži, jsou schopni si svou energii… jak bych to řekla… odložit a šetřit si ji, až bude třeba. Jejich moc je v tomhle,“ dotkla se květiny. „Dokážeme rostliny, ale JENOM rostliny trochu ovlivnit. Podpořit je v tvorbě látek, které nám pomáhají ale které i zabíjejí,“ pohladila list květiny. „Nedokážeme dotekem zahubit rostlinu, to ne, ale můžeme ji pomoci vyrůst. Proto květina léčitelky bude vždy silnější, barevnější, zkrátka živější…? Než od bylinkářky, kdy ta rostlina bude stejná, jako by byla kdekoliv v přírodě. Bylinka od léčitelky tě rychleji uzdraví, ale jedovatá rostlina tě rychleji zabije. Sám jsi řekl, že znáš spoustu legend. Ninia nebyla smrtící, protože by uměla nějak dokonale bojovat, ale protože měla tak silnou moc. Její jedy zabíjeli během chvilky. Nanesla si na dýku, a i když tě jenom škrábla, tvůj osud byl v tu chvíli jasný. Zároveň každý bojovník chtěl, aby jej vyléčila. Zranění se hojila téměř před očima. Je ten rozdíl jasný?“ Vrátila se do křesla.

„Více než jasný. Asi nebudu chtít rozhněvat Kriss. Chápu teď, že léčitelka je mnohem nebezpečnější než bojovník,“ přikývl. Vzpomněl si, jak mu Kriss vyhrožovala, že ho bude trávit a léčit, dokud jí to bude bavit.

„A teď k té moci. V dobách velkých království, kdy každý král chtěl své území co nejvíce rozšířit, kdy lidí ničili vše kolem sebe, jen aby jim to patřilo – nebo se to alespoň tak říká. V té době se začala projevovat moc. Někdo měl nadání pracovat s bylinkami, jiný podpálit tábor nepřítele. Z té doby je nejvíce legend o léčitelkách a válečnících. Někteří ze své moci zešíleli, to pak vznikaly legendy, kdy statný bojovník,“ vypla hruď. „Bojoval proti zlému démonovi a jeho věrná léčitelka mu vždy zranění vyléčila. Nu, démoni jsou doteď. Možná ne tak silní jako dříve, možná ne tak nebezpeční, ale stále tu jsou. A pokud bojovník zešílí, možná se z něj stane démon. Záleží, jestli svému šílenství podlehne nebo se s ním snaží bojovat.“

„Takže si vlastně nikdo není jistý proč tu moc je a jak vznikla?“

„Ano, nikdo to přesně neví. Jsou to jen legendy a babské povídačky. A pokud se do té doby nevrátíme, jakože to je nemožné, nezjistíme to. Teď je období klidu, takže moc se projevuje jen u některých. Jen u těch, kde je silná.“

„Přiznám se, jsem zmaten,“ napil se ze sklenice vody. Něco takového čekal, ale i tak z toho byl trochu v šoku. „Takže teď začne trénink? A jak mě můžeš učit, když mou moc nechápeš?“

„Není to o tom, že bych ji nechápala. Používáš mou moc obdobně, jen místo rostlin ovládáš element. Chápeme se?“ pozorovala jeho rozhořčení. Celkem ji to bavilo.

„Ale ty léčíš a já mám-.“

„Ubližovat? Nejenom. Některé rostliny rostou nejlépe na spálené zemi, Teo nám pravidelně se svým tygrem zavlažoval zahrady. Thevir nám pomáhal zahrady rozrývat. A Keon? Takzvaně zafoukal a rostliny se nám opylily, abychom měli další malé rostlinky. Tvoje moc není jen o ubližování. Naopak, můžeš s ní pomáhat.“

„Ty vždy dokážeš najít něco dobrého na všem, že?“ vzhlédl.

„Ne, jen hledám to praktické. Zkrátka… budeš se muset naučit svému elementu věřit a ovládat ho. Thevir mi vysvětloval, že je to o sobě samém. Jako já umím hospodařit se životní silou, ty sebe musíš přijmout jako oheň. Musíš o sobě tak uvažovat. Pak prý vše půjde snáz. Když ho přijmeš za svou součást, ten drak pak udělá cokoliv budeš mít na mysli. Bude ležet uprostřed trávy, aniž by ta tráva začala hořet. Jasně, spálí tu trávu, na které stojí, leží, to zčerná, s tím se nedá nic dělat, ale nic jiného. Nebude podpalovat vše okolo. Dokážeš, aby jeho plameny byly malé, že ten drak bude vypadat skoro hladký, nebo naopak budou jeho plameny tak ohromné, že bude budit strach a hrůzu,“ vstala a vydala se ke dveřím. Zdálo se jí, že někdo klepal.

„Takže to přijmout a přemýšlet o sobě jako o ohni. To by jít mohlo,“ kývl. „A jak to tu vzniklo? Tyhle dva domy? A můžou být dva elementy?“ pokračoval ve svých otázkách hladový po informacích.

Kloe si povzdechla. „Tak přesně na to ti neodpovím,“ zavrtěla hlavou a otevřela dveře. „Ach, Keone!“ usmála se. „Na tyhle otázky budeš odpovědi znát. Půjdu za Kriss.“ Vyšla ven.

Keon ji na to nestihl nic říct, prostě jen vstoupil a zamířil ke křeslu. „Takže… jaké otázky?“

Irvin se pro sebe usmál. „Jak to tu vzniklo? Tyhle dva domy, nebo spíše hrady. Vždyť jsou ohromné! A elementy… může jeden ovládat dva elementy?“

Keon se posadil. „Vskutku zajímavé otázky. Vezmu to asi od začátku. Thevir našel Kriss ve vězení,“ ignorujíc Irvinovo zalapání po dechu pokračoval zvesela dál. „Když putovali dále, Kriss zbloudila sem. To bylo v době, kdy na ni Thevir mohl promluvit, aniž by ho napadla. Jak ona z toho vězení byla nedůvěřivá! Museli jsme ji první dny mít svázanou, jinak by utekla a cestou přiotrávila většinu mužů!“ rozhodil rukama při té vzpomínce.

„Ona se někdy BÁLA? A jak to že má s Thevirem syna?!“ vyhrkl ze sebe.

„Bylo to tak plaché a nevinné stvoření,“ ušklíbl se. „Ano, vím, jeden by tomu nevěřil. Kdo by si kdy pomyslel, že my, vítr a oheň nebudeme stačit na jednu léčitelku!“

„Od kdy se znáš s Thevirem?“ přerušil ho.

„Od dětství. Naše rodiny se kdysi dávno znaly. Ale to je jiný příběh, ten bych… nevyprávěl… ne pokud Thevir nedovolí,“ zamračil se. „Chtěl jsi vědět, jak jsme tu postavili domy. Kriss jsem zkrátka zbloudila, byla tu zarostlá louka, ale ji jsme dosud nemohli dostat. S Thevirem jsme už několik měsíců dumali, že bychom se někde i s muži usadili. Být stále na cestách a nemít domov bylo pro všechny náročné. A když se tu Kriss usídlila. Bylo jasné. A že jsou ohromné? Ani ne. Máš jen přízemí, první patro a druhé patro. Ano, jsou delší, ale viděli jsme mnoho větších domů. Ano, jen domů, hrady svého času bývali ohromné! Ale ty jsi ještě mladý, mnoho neznáš. A tak se stalo, že jsme se tu usadili. Jeden dům byl pro Kriss, aby i ona mohla mladším generacím dávat své zkušenosti a učit je svému umu. A pak druhý dům pro nás muže. Každý dům je postavený trochu jinak, přizpůsobený tomu, co se v něm děje. My tu trénujeme, ony léčí. Thevir si myslel, že když se ji sem seženou studentky, bude milejší, nebo aspoň ne tak plachá. Nu… plachá už není, ale milá také ne. Celkem chápu, když si vzpomenu, u koho byla uvězněná. A dva elementy v jednom muži? To je věc, kterou s Thevirem řešíme, co si pamatujeme. Víš,“ podrbal se na hlavě. „Není nemožné, aby nemohl jeden muž ovládat dva elementy, ale nikdy jsme takového muže nepoznali. Ano, známe ty legendy, že je jeden s ovcí,“ zasmál se. „Velmi vtipné, ano uznávám. Ale nemožné to asi není.“

„U Stvořitele. Takže to je jen náhoda? Že jste zde?“

Keon pokrčil rameny. „Neřekl bych že náhoda. Bylinkám se tu daří a my tu po sobě při cvičení můžeme řvát, jak chceme a nic se nestane. Můžeme tu cvičit naši schopnost a nikomu neublížíme. A jak vidíš, ženy tu pěstují rostliny a plodiny, muži chovají zvířata. Uživíme se tu. To, že to jsou léčitelky je fajn, že tu všude mají kytky, ale některé plodiny se dají jíst, takže tu jsou i pole. A máme tu koně, abychom někam mohli jet, ale ve stájích máme i jiná zvířata, abychom nebyly o hladu. Je nás tu přeci dost. Kriss a její studentky… to máme… dvacet žen… a pak my muži… celkem nás tu může být tak padesát hladových krků. Víš, co to je uživit? Můžeme být rádi, že nám tu platí v naturáliích, jinak bychom se asi neuživili. Někdo se přijde je Kriss uzdravit, dá ji za to nějaké ty ryby. Někdo si sem dá syna do učení… a každý měsíc nám platí v surovinách. Ono, není to zase taková sranda, jak se může zdát.“

„Takže tu nejste uzavřená komunita?“

„Jasné, že ne!“ zasmál se Keon. „Musíme se také nějak živit! Jsme jen drazí žoldáci, kteří působí i jako učitelé. Musíme se také nějak živit. Jen máme výhodu, že si své… ty pro které bojujeme, můžeme vybírat. A pokud máme podezření, že to není tak nutné, nebo milé, jak se tvářili, nepřijmeme nabídku. Máme i své zásady. Dokonce jsme jednou byli členy průvodu… šli jsme tam se svými elementy… a za to jsme dostali zaplaceno, a ještě zbytky z hostiny pro naše zvířata – a dost z toho jsme tu ještě snědli.“

„Bylo asi hloupé si tohle myslet,“ připustil Irvin. Museli se tu také nějak živit. Jaký hlupák byl!

„Nevíš, jak to tu chodí. Tvé otázky se dají pochopit,“ kývl Keon. Už mu ale neřekl, že ho jeho otázky baví, měl pocit, jako by jednal s malým dítětem, které se ptá na otázky o životě. Och, jak on se bavil! Byla dobrá volba, že sem šel.

„Pravda,“ kývl sebejistě. „Mohli bychom… jít cvičit?“

Keon se snažil vší silou potlačit smích. „Ano pravda,“ kývl a rychle se postavil. Musel se utočit, aby si Irvin jeho prazvláštní obličeje nevyložil špatně. V duchu se však smál o sto šest. Ach! Jak vtipný byl! A tak roztomile naivní! U dítěte se to dá pochopit, u dospělého muže to bylo tak ironické. Nejraději by utekl, aby se mohl smát i na hlas.

Odkašlal si a otočil se na Irvina. „Přinesu ti nějaké knihy. Prvně se budeme věnovat teorii, i když to asi bude nuda, většina bude podobná legendám a jiné budou zase tak rozdílné.“

„Kloe mi něco vysvětlila… že sám sebe musím přijmout a brát se jako oheň,“ vstal.

„To je ale jen část. Musíš se svým elementem také udělat smlouvu. Bude pak s tebou lépe spolupracovat,“ opatrně si sundal košili a Irvinovi se tak naskytl pohled na linie koně za zadních. „Tvůj element se pak stane tvou nedílnou součástí a už nikdy nebudeš svou moc potlačit.“

Irvin si všiml, že ten kůň na Keonových zádech se pomalu začal hýbat a pak se ty černé obrysy z jeho zad oddělili a před ním se začal formovat ze vzduchu kůň. On toto bude umět také, když udělá smlouvu? Slyšel, jak to funí, ale jemu se nepohnul ani vlásek. Sledoval, jak se kůň staví na zadní, jak poskakuje… pak se ale rozplynul a na Keonových zádech se zase objevil obrys koně na zadních.

„To budu taky umět?“ vydechl užasle Irvin.

„Ano. Akorát s ohnivým drakem,“ kývl Keon a zase se ustrojil.

„Budu se muset vždy svlékat?“ dodal ještě opatrně.

„Ne. To bylo jen pro ukázku. Smlouvu pak máš na těle v podobě svého zvířete. Je pak i snazší ho vyvolat. A ne, nebudeš muset. Ty obrysy, co se pak oddělují od mého těla… pomůže ti to tvůj element přizpůsobit. Díky nim může být můj kůň velikánské tažné zvíře, nebo malá roztomilá hračka pro dítě. Je to jenom pomoc… a taky fakt, že jsi svůj element přijal... a už se ho nikdy nebude moci zbavit. A další nešvar je… že když si nevybereš za partnerku léčitelku nebo … ano i žena může být element… a když ta výjimka v ženském pohlaví nebude mít smlouvu… sledoval jsem už své tři družky, jak umírají. Element si tě snaží udržet na živu, jak to jen jde. Je to … asi vděk?... za to, že jsi ho přijal a nebudeš jej už nikdy chtít potlačit.“

„To budu jako nesmrtelný?“ vyjekl Irvin.

„Ne, to zase ne… ale budeš žít velmi dlouho,“ vydechl. „A já to jako dar neberu… je to spíše prokletí. Ale neboj… při hodně špatném zranění zemřeš. Bohužel…. Instinkt ti nedovolí jen tak naběhnout na meč… a element se v tu chvíli vyvolá sám a pokusí se tomu zabránit,“ promnul si kořen nosu. „Kvůli tomu jsem nezachránil jsou první družku… protože bych se asi zabil…. Tak mi v tom vítr zabránil,“ vydal se pryč. „Budu tě za hodinu čekat dole na cvičišti. Na tom pískovém,“ vydechl a vyšel ven.

 

Předchozí / Následující

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář