Jdi na obsah Jdi na menu

K-06

1. 3. 2018

 

Cesta proběhla v relativním klidu, nikdo nikoho nezabil, kupodivu nepadla ani jedna rána. Jízda proběhla v tichosti. Každý měl potřebu být zahloubán do sebe a přemýšlet sám nad sebou a vlastně nad tím vším.

Zatímco Kloe, přemýšlela, jak může Teo vypadat, proč se Kriss svému druhovi nesvěřila, Thevir dumal, co mu bránilo, říct pár slov o své minulosti ženě, se kterou by měl sdílet všechny trable života. Chladná dýka jej bodla u srdce, když si uvědomil, že i přestože má s Kriss potomka, tak ona k němu pravděpodobně nechová žádné city. A pokud ano, schovává je v hloubi svého srdce. Rád by se jí více otevřel, copak ale mohl, když jej buď ignorovala, nebo na něj pouštěla hrůzu? Namlouval si, že si jen city k němu neuvědomuje, protože kdyby jej vskutku nenáviděla, objímala by jej v chatrči, kde žil Tido s Kloe? Brala by jej snad na výpravu sebou, i když se jí tak trochu více vnutil? Teo byl počat při velmi veselé noci, kdy vše teklo proudem. Matně si vzpomínal, co se slavilo. Dokonale si však vzpomínal na ráno poté, když jej probudila tříštící se váza vedle jeho hlavy a naštvaná léčitelka.

Ona léčitelka, Kriss, jela v čele výpravy a dumala nad tím, proč by nejraději měla Thevira zastrčeného kdesi v komnatách, netěšila se z jeho přítomnosti na výpravách. Měla pocit, jako by jej musela hlídat. Když byl ve svých komnatách, ať v těch, ve kterých pracoval, nebo ve kterých spal, cítila se celkem spokojená, ale venku ji jeho přítomnost z nevysvětlitelných důvodů vadila. Nechtěla jej ubodat, to ne. Ale byl to Teův otec, jak směšné, tak jej také musela chránit. Nechtěla, aby byl Teo bez rodičů, a protože ona stále cestovala, kvůli bylinkám, chtěla, aby měl alespoň jednoho rodiče. Ano, měla bylinek plnou zahradu, ale některé se pěstovat zkrátka nedaly a musely se sbírat v divočině, kde měli svůj řád. Některé kvetli při úplňku, jiné měli jen toho svého živočicha, který jim mohl přenést pyl na jinou rostlinku. Zkrátka, některé věci se nenechali nahradit. Třeba jako Teův otec.

Z myšlenek ji vytrhl až velmi známý hluk a dětský smích.

„Dost!“ vyjekla, když koutkem oka zahlédla, jak se na ně řítí velký tygr z vody. Její syn vyběhl zpoza stromu a široce se usmál. Z tygra se v tu chvíli stala jen beztvará hromada vody, bohužel ta už se zastavit nedala, a tak všichni skončili durch mokří. A koním se to také moc nelíbilo, jak se zdálo. Aspoň podle toho, že se stavěli na zadní a chtělo se tím utéct pryč.

Kriss sesedla z koně. Její výraz radostí nehýřil, ale i tak se na ní pověsil Teo, jen aby ho objala, což neochotně udělala. „Teo,“ vydechla vyčerpaně. Možná by ji Thevir mohl říct něco o jeho dětství, aby věděla, co vše může ještě Teo vymyslet. „Co tu, u všech stvořitelů, děláš?“ zeptala se. Ne, že by bylo nezvyklé, že je venku, ale už byla tma, a to se jí moc nelíbilo. Spíš, vůbec se jí to nelíbilo. Co horší, toto ji jako vtípek nepřišlo. Snad ani nechtěla vědět, co si Kloe teď myslí.

„Keon, říkal-,“ nestihl dokončit, protože jeho matka se zatvářila výhružně. Myslel si, že to bude dobrý nápad, líbilo se mu to, jak to Keon popisoval. Podle všeho si to ale jeho mamá nemyslela.

„Keon?“ zopakovala pečlivě. Snažila se nedat najevo nával vzteku, který začal pohlcovat její tělo.

Teo ochotně přikývl.

Kriss pomalu svého syna odložila, tak nejopatrněji, jak ji vztek dovolil. „Jdi k otci,“ špitla pouze.

To už Teo věděl, že je zle. Opravdu hodně zle. Naposledy byla jeho mamá tak nahněvaná, když rozbil okno.

„Mamá,“ špitl a utíkal k otci, kterého okamžitě začal tahat za oblečení. „Papá, mamá je rozhněvaná. Udělej něco!“ prosil zoufale vysokého muže s ryšavými rozčepýřenými vlasy. Doufal, že ji papá zastaví. Že se nestane nic zlého.

Ten se ale jen sklonil. „Teo, co jsi řekl matce? A co jsi to na nás nachystal?“ Zkusil použít co nejmilejší tón, ale být v noci mokrý, to bylo něco, co ho štvalo, a ještě k tomu jsou venku! Začínal pociťoval noční chlad. A jak si všiml nejen on. Netušil, po kom Teo je. Bude se muset zeptat na dětství Kriss. Tohle zkrátka musí mít po ní.

„Jen, že Keon-,“ začal, ale ani otec ho nenechal domluvit.

„Keon? On ti něco poradil?“ zeptal se opatrně. Když jeho syn přikývl, bylo mu jasné, kam se Kriss tak nasupeně vydala. Promnul si kořen nosu. „Kolikrát ti mám vysvětlovat, abys na rady Keona nedával?“ povzdychl si. „Koukej, jak jsi nás zmáchal! A to sebou máme hosty!“ ukázal Teovi dva nově příchozí. „Kloe a Tida. Podívej se, co jsi jim provedl!“ nenechal se odradit Teovým provinilým výrazem a tvářemi mokrými od slz.

„Já… co kdyby,“ začal popotahovat.

„Ach, Teo,“ objal svého syna, a i s ním v náručí se narovnal. „Copak se nám někdy něco stalo?“ Zeptal se Tea konejšivě.  Po chvilce syna postavil. „Teo, to je sestra tvé mamá, Kloe,“ ukázal na ženštinu, která měla hlavu mírně na stranu a prohlížela si Tea. „A ten pán, to je Tido,“ položil syna na zem.

„Tido?“ Podivil se Teo. „Divný jméno.“

„Tido je zkrácenina. Mé celé jméno je Tibris Doko,“ mírně se uklonil a sledoval vykulený výraz dítěte.

„Tido je lepší,“ zamumlal Teo.

„To jistě je,“ odvětil klidně. Tak rád by k němu natáhl ruce a pochoval si jej, ale chuť ho velmi brzy přešla. Zaslechl nějaký jekot, nadávky, které by děti neměly slyšet. Byl proto rád, že Teovi Thevir zakryl uši. Zdá se, že tu je občas velmi živo.

Někdo vyběhl z velkých dveří, a nadával. U některých výrazů by se i Tido červenal.

Hned za ním byla velmi rozzuřená a mokrá Kriss.

Neběžela za tím vyděšeným mužem, který se naň stále otáčel, šla velmi rázným krokem. Ač je neovíval ani vánek, Krissiny vlasy se pohybovali jak v tom nejprudším větru. Vypadala ještě nebezpečněji. Její mírné nahrbení, její tvrdý výraz a nějaká věc v ruce, ne takovou Kriss neznal. Mohla být přísnější, agresivnější, ale Tido takovou Kriss neznal.

Nepoznával ji.

Cítil, jak mu hrůzou po těle vstávají chloupky. Chladný vzduch a fakt, že byl celý promáčený tomu, ještě přidával.

Celý se otřásl a sledoval, jak se Kriss k muži pomalu blíží. Ani si neuvědomil kdy, ale klečel a objímal malého Tea.

Thevir k nim běžel a ze země se pomalu vyklubával vlk.

Tido překvapeně zamrkal. Tušil v Thevirovi mocnou sílu, netušil, že je až tak mocná. Vždyť ten vlk byl obrovský!

Chtěl něco udělat. Ano, to chtěl, jenže zůstal skoro jak přimražený k zemi a malému Teovi. Mít křídla, schoval by Tea pod ně.

Kdysi se mu o podobně situaci zdálo, neviděl tváře osob, které se se v jeho snu vyskytovali, ale byla to stejná situace.

Když Thevir dorazil k rozhněvané Kriss, zatarasil ji cestu. Čekal, že jej bude chtít odhodit, zmlátit, byl ale odhodlaný i udržet na místě, zatímco vlk stál před vystrašeným Keonem. Zajisté, Keon měl mnohem větší sílu než Kriss, o tom nemohlo být pochyb, viděli jste někdy naštvanou léčitelku? Ani v těch nejtemnějších snech, byste ji nechtěli potkat. Možná byste ji silou porazili, ale pak byste nesměli nic jíst a ni pít, protože byste netušili, v čem by mohl být jet, nebo rostliny, které by vám zajisté znepříjemnily den. Vždy bylo bezpečnější je nenaštvat a nebo se jim vyhýbat. A povídačky o tom, že léčitelé neumějí bojovat?

Ach!

Jak směšné!

Kdyby bývaly možná slabé, ale postupem věků se i ony učili bojovému umění a díky znalosti přírody byly o to nebezpečnější. Ne, sílu neměly, byly však obratné, na sobě přidělaných spoustu pytlíků, lahviček a všeho možného. A než jste se nadály, donutili vás něco sníst nebo vypít. A bojovat s halucinacemi? Bojovat, když cítíte, jak vás opouští život? Nezemřeli jste hned, to vskutku ne, tak rychle nic nepůsobilo. Ale čím usilovněji jste bojovali, tím rychleji se jedy ve vašem těle rozšířili. Tím rychleji jste začali prohrávat.

A více, co byli nehorší?

Pomocí těch jejich prokletých rostlin mohli být i rychlejší, necítit bolest… sebe dokázali posílit, nepřítele oslabit. A pokud k tomu na výbornou ovládala bojová umění, mohla být o to smrtící.

Znal spoustu léčitelek špehů. Z dávných věků znal báje o krásných léčitelkách, které umění boje ani umět nemusely. Byly tak krásné, že spousta pánů s nimi chtěla sdílet lože. To, že se jednoho dne už nemuseli probudit bylo hold riziko života. Proto si je snažili vydržovat.

A když se jejích umění snažili naučit, no ano, naučili se dělat jedy i léčivé masti, ale pokud pro to neměli nadání a cit, nikdy neuvařili nic smrtícího, nebo naopak mast, která by snad vyléčila i smrtelně raněného.

Bylinkářem se mohl stát kdokoliv, kdo chtěl poznat více rostlin a jejich sílu.

Léčitelem se stávaly převážně ženy. Možná to souviselo s historií, kdy pověsti a báje vyprávěli o velkých bojích. Muži bojovali, ženy léčily.

To však neznamenalo, že muž nemohl být léčitelem, nebo žena válečnicí. Bylo to jen nepravděpodobné.

A když teď viděl rozhněvanou léčitelku, a to že Kriss byla, její um byl opěvován snad i v okolních zemích, navíc ji Thevir naučil pár rychlých chvatů, naučil ji zacházet se spousty zbraněmi, nechtěl se s ní utkat. Ano, použil na ní svou moc, snažil se ji zastavit.

Jenže si vzpomněl na pověst o léčitelce Ninie. Pokud vás Ninia v boji neotrávila svými rostlinami do pár minut, postarala se o to její smrtící dýka.

Ninia zvaná smrtící léčitelka.

A Kriss mu ji momentálně celkem připomínala, i když v boji by možná nad ní vyhrál. Ale chce se mu riskovat, že by mu Kriss ve svém hněvu mohla přiotrávit jídlo? Nedej Stvořitel, uřknout ho? Útěk se mu zdál jako nejbezpečnější varianta.

Ani si neuvědomoval, jak je rád, že Thevir zasáhl, že jej teď chránil Thevirův krotký vlk.

Rád by nahlédl, co Thevir s Kriss provádí, jak ji uklidňuje, nezdálo se mu však bezpečné spora vlka vystrkovat ani prst, natož hlavu.

Děsivé bylo, když vlk zavrčel.

Kriss byla blízko.

Thevir ji asi nedokázal zadržet.

Doufal, že přijedou za dne, ne za noci. A už vůbec nemyslel, že by to Teo udělal. Z hloupost se platí, to jo. Ale kdyby platit nemusel, byl by vskutku rád. Nedalo by se říct, že by se snad bál, jen ji nechtěl rozčílit ještě víc. Ona by ho nezabila.

Doufal.

„Kriss!“ zaslechl Thevirův přísný hlas, ten hlas, který používal jen tehdy, když se něco kolosálně podělalo. Teď vskutku doufal, že to bude vše v pořádku, že se Kriss uklidní. Thevirův tón se mu opravdu nelíbil. A to, že na Teo plakal v náručí toho cizince.

Celkem politování hodná situace.

Tak možná by mohl být jednou válečníkem. Mohl by si vzpomenout, jak jím kdysi býval.

Prudce se narovnal a vystoupil zpoza vlka.

Chtěl se začít prvně slovně bránit, když však viděl, jak Thevir drží Kriss, jejíž tělo pomalu ochabovalo, nezmohl se na nic, snad jen na to, že se k nim rozeběhl.

„Co se stalo?“ zeptal se rychle, měl pocit, že mu snad i oči vypadnou z hlavy, jak je měl vykulené.

„Já nevím!“ vyhrkl zoufale Thevir. Tak zoufale, že překvapil si sám sebe. Jen se ji postavil do cesta, objal. Ona něco zamumlala a začala… její tělo ochabovalo. Snad omylem nepozřela jed.

„Odneseme ji,“ špitl Keon. Zoufalého Thevira není moc často možné vidět.

Ten ji však z ruky nedal, vzal si ji jen pohodlněji a spěšně se s ní vydal k léčitelkám. Snažil se ignorovat Teovo zoufalé volání. Chápal, že má strach o Kriss, však on ho měl také. Prostě se mu v objetí náhle zhroutila, a to nebylo obvyklé. Vlastně se to ještě nikdy nestalo.

Věděl, že se na ním všichni vydali, slyšel jejích kroky. Stěží si uvědomoval přítomnost Keona, který kráčel vedle něj a starostlivě se na Kriss díval. Byl mu však vděčný, když Keon rozrazil dveře a začal svolávat léčitelky.

Thevir neuvažoval, prostě ji nesl do jejich komnat.

„Co se stalo?“ zeptala se ho droboučká brunetka, Thevir v ní hned poznal pravou ruku Kriss.

„Já… nevím,“ vydechl. „Prostě jsme jeli pro ty pitomý kytky!“ jeho hlas nabíral na agresi. „No, pak jsme se vrátili, i s hosty,“ kývl hlavou za sebe. „A než jsme se nadáli, byli jsme mokří, to poděkuj Teovi,“ jeho tón se z naštvaného měnil na zoufalý. „Když Teo řekl, že to mu to poradil Keon, ona se naštvala… chtěla mu zjevně vyprášit kožich… jenže, jak ho pak pronásledovala, krokem samozřejmě, chtěl jsem ji zastavit a ona mi… ona se,“ nemohl dokončit větu, jak usilovně polykal. Rozhodně se tu teď nerozbrečí jako dítě. Stačí, že tu Teo brečí a stále na ní volá.

„Vyčerpala se,“ kývla brunetka. „Co tu máš toho neznámého nespala,“ položila ji ruku na čelo. „Musí teď hodně odpočívat. Ráno s ní třeba už bude řeč, spíš ale teď několik dní prospí,“ otevřela dveře do jejích komnat. Nemohla na Thevira používat přísný tón, nešlo jí to. Jak muže nenáviděla, protože se uměli jen mlátit, teď se ji Thevira zželelo. Za to na Kriss byla nahněvaná. Copak ji snad stokrát neopakovala, aby si šla odpočinout. Ne, to ne. To ona je ta léčitelka, kterou znají snad všude, tak musí vyhrát. Nenáviděla tuhle její vlastnost. Pak tu všechny vyděsí, protože si prostě neumí odpočinout, dokud jí k tomu její tělo nedonutí.

„Vyčerpala?“ zopakoval Thevir. Nikdy netušil, že je něco takového možné.

„Víš… nejlepší léčitelé dávají do svých… výrobků i kousek sebe. Jak bych to řekla…. Unaví se při tom stejně, jako vy muži při boji,“ musela se pochválit, jak primitivní přirovnání použila.

„To mi… neřekla. Že to může být i tak náročné,“ divil se Thevir.

Brunetka si odkašlala a snažila se nepoužít jakoukoliv nadávku ohledně inteligence mužského pohlaví. „Víš… Proč myslíš, že její schopnosti jsou tak… proslavené? Proč tu má tolik léčitelek, které se od ní učí? Pro její povahu to asi nebude, že? Když je povětšinou nepříjemná. Jen Teo ji zná jako milou mamá,“ dodala. Polka poznámku o tom, že snad není tak hloupý, aby si myslel, že vše je zadarmo. Za vše se platí, někdy víc, někdy míň.

„Já… myslel jsem,“ mumlal, když Kriss pokládal do postele.

„Ach, drahý Thevire! Možná jsi bojovník, který byl kdysi tak slavný, ale něco ti, jak se zdá uniká. Možná proto těm ‚pitomým kytkám‘, jak rád říkáš, nerozumíš.“

„Nepotřebuju poslouchat tvé rady a výtky!“ zamumlal a posadil se na postel. Nadechl se, aby brunetku odkázal do patřičných míst, ale do náruče mu vletěl Teo a plakal. „Bude v pořádku,“ špitl k Teovi a výhružně se na brunetu podíval.

„Potřebuje teď odpočívat,“ oznámila a měla se k odchodu. „Jestli s ní chcete být, prosím! Ale opovažte se jí vzbudit. To, že je vyčerpaná, ještě neznamená, že pod polštářem nemá zbraň, kterou by po vás mohla vrhnout,“ zvedla hrdě bradu. Kriss nikdy nic takového nepreferovala, ale pohrozit jim tím mohla. Měla dýky v malém stolku u postele, ne pod polštářem. Opatrně za sebou zavřela a nechala je tam být. Jen bude muset teď všechny mladé dívky uklidnit, že je vše v pořádku. Taky je tu ten hlupák větrný musel vzbudit všechny. Někdy by zkrátka bylo užitečnější, kdyby ti muži mlčeli. Kriss čerpala síly rychle, věděla, že ráno, nejhůře však v podvečer bude zase zkoumat. Ale to mužům říci nemohla, možná by ji totiž nenechali ani odpočinout. A to se snažila ignorovat fakt, že Thevir raději psal dopisy, místo toho, aby udělal pár kroků a vyříkal si to s ní osobně. Neměla pocti, že Teovi dělá dobře, když má rodiče rozhádané. Jsou to blázni, ti muži!

 

Předchozí / Následující

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář