Jdi na obsah Jdi na menu

Mám vzor? No jasně!

1. 3. 2018

 

Už se mě pár osůbek ptalo, zda-li i já patřím k těm, kteří do něčeho jdou, protože v tom mají svůj vzor. Inu, píšu ráda, odpoutávám se tak od reality, stejně jako ráda čtu. Vzor mám, to samoržejmě, ale našla jsem si ho až poté, co jsem zjistila, že utéct do jiných světů, nebo se jen zkrátka nechat zavalit hromadou knih, je pro mne to pravé. Víte, život je někdy celkem náročný a odpočinout si u dobrého příběhu (ať knihy, nebo jenom dobře napsaného fun fiction) je pro mě a mou hlavou opravdu kvalitní odpočinek. Přestanu myslet na to své a vžiji se do rohlí hrdinů, prožívám s nimi útrapy i chvíle štěstí - a to i když píši!

Kdysi jsem někde četla - snad všichni prominou, že už si nepamatuji kde - že spisovatel svůj příběh nepíše, nýbrž pozoruje jeho dění a jen jej zaznamenává na papír nebo do počítače. Já vlastní příběhy beru jako své děti, které vidím vyrůstat, ale také prožívám jejich konec - možná to je důvod, proč jsem mnoho a mnoho příběhů nedokončila.

A kdože jsou ti moji? Koho já považuji za své vzory, co se do psaní týče?

Vsadím boty, že můj největší vzor tu nikdo nezná! (Snad je ironie alespoň trochu čitelná.)

Chvilka napětí a ano, vítězem se stává Stephen E. King a nejen pro svůj úvod jedné knihy (Při psaní nejde o vydělávání peněz, o slávu, o randění, o sex ani o navazování přátelství. Nakonec jde vždycky o to, abyste obohatili život těch, kdo budou vaše dílo číst, a stejně tak i svůj vlastní. Jde při něm o vstávání, o uzdravování, o překonávání něčeho. O radost, že? O radost. Část téhle knihy - možná až příliš velká - se zabývá tím, jak jsem se to já naučil dělat. Hodně z ní je o tom, jak to vy můžete dělat líp. Zbytek - a možná to nejlepší - je povolení: smíte, měli byste, a pokud máte dost odvahy do začátku, pak to dokážete. Psaní je magie, stejně jako kterékoli jiné umění je to živá voda. A voda je zadarmo. Tak pijte.. Pijte, co hrdlo ráčí.), ale i protože jeho díla, byť jsou sebevíce hororová, napínavá, děsivá a já nevím co ještě, jsou kvalitní. Dobře napsaná, děj vás, i když nechcete, pohltí (tedy alespoň mě, často se nachytám, že při napínavých pasážích ani nedýchám - ach, tak umět psát!), nebo jen popis až příliš děsivé noci. Bubu.

Nu, pan King ale není jediným mým vzorem. Další, stejně malo zámý je pan John Ronald Reuel Tolkien. Často se setkávám s názorem, že se raději podívají na film, protože jeho knihy se nedají číst. Uznávám, jsou někdy krapet složitější na čtení, ale přiznejme si, většina z nás má problémy se souvětími, kor když jsou o více jak třech větách. Jako pisatele mne to samoržejmě zamrzelo, nic víc s tím však nemůžu udělat. Navíc musíme všichni uznat, že jeho pojetí fantasy je naprosto ojedinělé a dnešní fantasy (aspoň většina) z něj vychází. Však byl zakladatelem dnešního fantasy, ne?

Ráda bych zmínila i jméno Terry Goodkind. Ano, ten už tak notoricky známý není, uznávám, ale jeho sága Meč pravdy mě okouzlila a možná i díky němu zkouším fantasy. Jeho svět je také velmi propracovaný, velmi podobný Středozemi od pana Tolkiena, ale zároveň je tak jiný! Ostatně, oba dva se situují do dob, kdy se jezdilo na koních a do toho si postavili vlastní svět. A protože pak Goodkind stále žije a pak Tolkien je zakladatelem moderního pojetí fantasy, budou si v některých ohledech podobní - pravda, asi jen v tom, že je to fantasy a tudíž tam je spousta magie. Čáry-máry-fuk!

Ano, mohla bych tu zmínit několik dalších jmen, jako je pan Paolini, pan Ota Fink, paní Martina Cole a tak dál. Ti už sice doslova mými vzory nejsou, ale jejich styl psaní považuji za velmi čtivý a lákavý. Zkrátka, mám je v knihovně a ráda se k jejich knihám vracím.

Co se týče mých vzorů pro psaní, jsou 3 a už jsem se tu zmínila, kdo to je. Možná jsem k nim dala až moc podrobný popis. Omluvte mě za to, mám je ráda, vzhlížím k nim a z jejich knih, rad i citátů se učím, jak nejlépe zaujmout čtenáře. Víte, díky nim není mé psaní jen takové dětské:

Petr šel do města. "Jé!" zaradoval se, když narazil na Zuzku.
"Ahoj."
"Ahoj."


Je to smutné? Nu, ano, možná, že se to dobře čte, ale omáčka taky není špatná, hm? Dnes už bych možná i zvládla popsat cestu, nějaký krásný letitý strom. A za to mohu poděkovat již zmíněným spisovatelům, díky studování jejich stylu a citu pro slovo, jsem pochopila, že děj je fajn, když má svou omáčku.

A také pravidlům českého pravopisu (bylo by zvláštní, kdyby pisatel, nebo i spisovatel, neuměli psát (ano, překlepy se stát mohou, neznat rozdíl mezo být a bít mi přijde smutné), nebo neznali význam slov. Pro zajímavost, věděli jste, že fešák bylo původní označení pro kastrovaného psa? Tak příště pozor, ať někoho omylem neurazíte, může tento význam brát jako hlavní wink)

Toď by asi bylo vše o mých vzorech. Máte taky nějaké? A pročpak by ne, že? Vzory můžete mít i jen pro filosofii žití.

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář